Dětský den v kouřimském skanzenu

 

Od března jsme byli přihlášeni na Dětský den pro menší školáky, který se koná již po několik roků v Muzeu lidových staveb ve skanzenu v Kouřimi.

Na cestu jsme tentokrát tak pěkné počasí neměli, byli jsme všichni vybaveni pláštěnkou a poměrně teplým oblečením. Když jsme dojeli do Kouřimi, začalo pršet! Z autobusu jsme proběhli bránou, ve které ani nikdo neseděl a došli jsme až do hospůdky ,,Na hrázce´´.

Schovali jsme se a rozerváni počasím jsme se pustili do připravených svačin. Než jsme spořádali připravené svačiny, začalo se vyjasňovat. ,,Devátá rozhodne´´. Opravdu – dobře vše dopadlo. Prvňáci zůstali v šenku, který se ve chviličce proměnil v dílnu, ve které si mohli zkompletovat krokodýla na kolečkách a ještě si ho mohli krásně, barevně, pohádkovsky vyzdobit. Třeťáci se zatím vydali se svým průvodcem vodníkem na procházku po skanzenu, kdežto černokněžník čekal na prvňáky před dílnou. Cestou po skanzenu jsme pozorovali kozu s kůzlaty, prohlíželi jsme si stavení rozdělené na dvě části - první pro dobytek a druhá část – světnička, pro řemeslníky např. ševce, kováře apod. Na rychtě jsme viděli řezbáře a jeho dílnu, v jiné roubené chalupě nám zase hospodyně – průvodkyně ukazovala, jak se přede na vřetánku i na kolovrátku, prohlédli jsme si tkalcovský stav a připomněli jsme si práci na něm např.ve filmu Krakonoš a lyžníci. I barvení látek bylo zajímavé. Jen přírodní! Tak jako u krtečka a jeho kalhotek, modrá z borůvek, žlutá z cibulových slupek, zelená z kopřiv apod. V malém divadélku nám paní Eva zahrála a zazpívala jarmareční píseň o sv.Jiřím (naštěstí jsme s sebou měli Jiřího a anglickou princeznou Gudrun byla Lucka). Všichni jsme se prostřídali na všech stanovištích a nakonec si děti na památku razily měděné mince. Odcházeli jsme za hezkého počasí. Honem do starobylé Kouřimi, do opravdového loutkového divadla. Všechny nás pohádka moc zaujala a ještě jsme si dojednali prohlídku loutkového divadla zezadu. Krásný obr už nebyl tak krásný a hrozivý. V parku jsme poobědvali a vydali jsme se do Regionálního muzea, kde nás zaujala expozice hraček, ale hlavně maketa Kouřimská, na které jsme rozsvěcovali jednotlivé objekty a četli a povídali si o nich. Pro některé děti to byl opravdu zážitek největší. Vždyť i my z Pyšel jsme patřili pod správu Kouřimi. Když jsme odcházeli, získali jsme v informačním centru legitimaci s razítkem o Podlipanském vandrování.

Domů jsme se vraceli s dobrou náladou, stačili jsme si i zanotovat. Před školou na nás čekali tatínkové
a maminky. Vypravování zážitků a předávání dárků bylo veliké.

Daniela Freyová, tř.uč. 3. a 5.tř.

Last Updated on 9.6.2007
By Mgr. Vladimír Paclík


[fot]

[ hlavní stránka ]