Lyžařský výcvikový kurz v Bedřichově - leden 2008

Jako každý rok, tak i letos žáci naší školy vyrazili na lyžařský kurz v Jizerských horách. Výcviku se účastnili žáci 6. - 9.třídy. Po nepříznivém počasí v minulém roce, kdy nebyl sníh, vše nasvědčovalo tomu, že to letos vyjde.

Pochybnosti přicházely v polovině ledna, kdy hory zasáhla velká obleva. Nás to ale neodradilo. Účastníci zájezdu neztráceli nervy a vypravili se. Příjezd do Bedřichova byl dost beznadějný - zelené louky byly všude kolem nás. Vlekaři dělali co mohli a podařilo se. Z velké části technický sníh vydržel i noční lijáky. Rolba vše upravila do úžasného "manšestru". Ti žáci, pro které byl lyžařský výcvik první možností k setkání s lyžováním, vše statečně zvládli a patří jim za to uznání. Poslední den na svahu všichni úspěšně projeli připravený slalom a večer je čekala sladká odměna. Doufám, že příští rok budou podmínky pro lyžování ještě lepší a žáci se budou mít opět na co těšit.
                                                                                                   Iva Pěkná, ved. LVK


Lyžák - leden 2008

Všichni jsme se sešli u naší školy v Pyšelích, nasedli jsme do autobusu a jeli jsme do Bedřichova v Jizerských horách.

Dorazili jsme k chatě Vermont, vyndali jsme si batohy a lyže z autobusu a šli si sednout do jídelny. Tam nás paní učitelky rozdělili do pokojů. Vybalili jsme si věci a šli jsme se podívat ke sjezdovce. K večeři jsme měli zapečené těstoviny a večer jsme hráli různé hry.

První den jsme se rozdělili do čtyř družstev, která jsme si pojmenovali – Vemena, Sněženky, Smajlíci a Sněžná Prasata – tam jsem patřila i já, Vojta, Kuba, Ondra, Matěj a Jakub. Ti, kteří ještě dobře neuměli lyžovat se učili s paní učitelkou dole a ostatní jsme šli lyžovat na sjezdovku.

Na každý večer si připravilo jedno z družstev pro ostatní různé soutěže, a tak se všechna družstva postupně vystřídala. Soutěže nás moc bavily a byla velká legrace. Třeba Sněžná Prasata si vymyslela, že každé družstvo si vybere jednoho kluka a za 15 min ho měli převlíknout a namalovat. Od Vemen šel David , od Sněženek musel jít Michal – zdravotník, protože Sněženky byly samé holky, od Smajlíků šel Mirek .
.

Takhle se to opakovalo každý večer, jen hry byly jiné. Jeden večer měl přednášku o snowboardu pro snowboarďáky David a ta byla taky hodně zábavná. Večerku jsme měli v půl desáté.

Ten týden lyžování nám utíkal strašně rychle. Paní učitelky připravily soutěž, ve které jsme měli uhodnout jméno slavného umělce. Jako první ho uhodly Sněženky. Jméno slavného architekta hotelu Ještěd – Karla Hubáčka.

Poslední den byl takovej divnej, všichni balili a uklízeli a netěšili se domů. Já jsem se teda netěšila, mně se tam strašně líbilo. Večer byl volnější, večerka byla o půl jedenácté a kdo chtěl, mohl hrát s paní učitelkami hry.Ráno ještě někdo balil a všechny batohy se vynášely ven a čekali jsme na autobus. Ten přivezl další turnus dětí. My jsme si do něj nandali věci a jeli jsme domů, do Pyšel....tam už na nás čekali rodiče.

Na lyžáku se mi mooc líbilo a jsem ráda, že jsem tam jela. Bylo to super....
                                                                                              Simona Kheková, 7. tř.

Lyžařský kurz – Bedřichov, leden 2008

Po příjezdu do Bedřichova, do chaty Vermont, jsme si vybalili věci, a pak jsme šli ke sjezdovce. Po večeři jsme hráli hry a rozdělili jsme se do čtyř družstev, která jsme si pojmenovali. Naše družstvo se jmenovalo Smajlíci. Potom jsme měli hodinu na hygienu a o půl desáté byla večerka.

Ráno jsme vstávali ve třičtvrtě na osm. Po snídani jsme se převlékli a šli jsme k chatě Ludmila, kde jsme měli lyže a přeskáče. Na sjezdovce jsme jezdili do půl jedenácté. Po obědě jsme měli polední klid a v půl druhé jsme měli nástup před chatou a šli jsme si opět zalyžovat. Na sjezdovce jsme jezdili ve dvojicích, navzájem jsme se hlídali, aby se tomu druhému něco nestalo. Jezdili jsme na Pomě. Dole na svahu byla vždycky strašná fronta. Mohli jsme si jít koupit něco do bufetu.

Na večer si vždycky jedno družstvo připravilo pro ostatní hry. Např. v časovém limitu obléknout jednoho člena z našeho družstva a potom ho zase svléknout. Tuhle hru si vymyslela Vemena. Pak jsme hráli, že v časovém limitu 15 vteřin jsme si zapamatovali co nejvíc věcí, a pak jsme je napsali. To si zase vymyslela Sněžná Prasata. Sněženky zase měly hru, kdo nejrychleji sní 4 stroužky citronu. Z našeho družstva vyhrála Terka O. V našem družstvu byla ještě Terka S. Eva, Míra, Anetka, Adrianka a já. Takhle nám ubíhal celý náš skvělý týden.

Na konci lyžáku jsme soutěžili, kdo uhodne umělce na kterého byly indicie a den ode dne tam přibývaly. Uhodly Sněženky. Jméno umělce bylo ing. architekt Karel Hubáček, který navrhl stavbu na Ještědu - stejnojmenný hotel s vysílačem, který tvoří neodmyslitelné panorama Liberce.

Večer jsme si vše sbalili a další den jsme jeli domů. Zpozdili jsme se o hodinu, protože autobus s další školou nám někde zabloudil. To je vše o našem lyžařském kurzu v Bedřichově. A měli jsme štěstí, měli jsme sníh!                                                                                                                                         Anna Jelínková, 7. tř.

The Camtasia Studio video content presented here requires JavaScript to be enabled and the latest version of the Macromedia Flash Player. If you are you using a browser with JavaScript disabled please enable it now. Otherwise, please update your version of the free Flash Player by downloading here.