Staré pověsti české – Pražský komorní balet

 

    Do divadla jezdíme moc rádi! Tentokráte se na Tři krále 2010 vydal společně celý první stupeň a jelo se do Prahy do Divadla v Dlouhé. Přišli jsme v hojném počtu devadesáti dětí vesměs krásně slavnostně oblečených. Cesta uběhla velmi rychle a prošli jsme se kouskem starobylé Prahy přímo do divadla. Ještě malá svačinka v podloubí, šatna a již nás uvedli na naše místa na balkóně. Červeně polstrovaná vysoká sedadla nás přijmula, ještě pár slov se sousedem a už se zhasnulo. Opona se rozevřela a před námi se během hodiny roztancovaly staré pověsti.

    Vše začalo v šeru dějin, tanečníci jen spoře osvětlení i odění zobrazili tancem stvoření a osídlení Země. Světlo zesílilo a objevila se skupinka lidí s praotcem Čechem a s Lechem. Tancem i rozhovorem nám osvětlili, jak se rozhodli jít k hoře Řípu, jak Lech odešel do Polska a jak se jim v hojnosti dařilo.

     Další taneční obraz popsal vládu Krokovu, jak si získal lid a jak moudrý byl, posléze jeho tři dcery, Kazi, Tetu a Libuši i jeho smrt.

     Asi nejvíce jsme se vnořili do děje a tance, když Bivoj bojoval s kancem, neboť pozorovatel viděl jen velké oči dětí a pootevřená ústa… Naštěstí Bivoj slavně zvítězil, dostal za manželku Kazi, která se věnovala bylinkám a léčení. Vládkyní se stala Libuše, vládla se vší svou moudrostí, když ale se jí vysmáli, že je žena dlouhých vlasů a krátkého rozumu, poslala si pro Přemysla Oráče a vládli moudře spolu.

     Zvonec a pověstem je konec! A… přece jen ještě tanečníci vystoupili a velmi šikovně zopakovali celé pověsti slovem znovu. Brali si k sobě na jeviště děti, aby jim pomáhaly a odpovídaly na otázky.

     Jediná vada na kráse – bylo to krátké! Ale to je jen zdání, to vám tak rychle uběhl čas!

Tančil: Pražský komorní balet Pavla Šmoka

Režie: Lucie Holánková

Kostýmy: Tonda Soukup

 

PaedDr.Ilona Vaculíková


Poslední úprava 6.1.2010
Mgr. Vladimír Paclík